Konfuciánství, pojmenované podle svého zakladatele Konfucia (孔子), je myšlenkový systém zaměřený čistě společensky. Čína byla odpradávna hustě osídlená, připomínala a připomíná mraveniště, kterému bylo a je nutné vymezit pravidla.

 

Konfucius tato pravidla našel v “obřadném chování”. Pod pojmem obřad si však nepředstavujme nutně úklony a dlouhé taláry, byť ty byly samozřejmě rovněž přítomné.

Obřadné chování v první řadě spočívá v tom, že člověk přesně ví, na jakém místě ve společnosti (potažmo v rodině) stojí, a podle toho se chová přesně daným, kodifikovaným způsobem. Ať už ve vztahu k místnímu císařskému úředníkovi, nebo k bratranci z otcovy strany z druhého kolene.

 

Jednou z os, kolem které se vše točí, je úcta. Úcta k předkům a ke stáří obecně, úcta k otci, k císaři. Tak jako syn ctí otce, ctí otec císaře.

 

Dalším pilířem je bezmezná a striktní loajalita: otec smí zabít syna, pokud uzná, že ten morálně selhal – trestem mu bude maximálně několik desítek ran holí. Zatímco pokud syn nešťastnou náhodou zabije otce, přestože se ho očividně snažil naopak zachránit, bude nemilosrdně popraven.

quan2    quan – MOC, AUTORITA_ moc, autorita v čínském pojetí se tradičně odvíjela od panovníkova dodržování konfuciánských zásad správného a mravného chování. Podle tohoto pojetí stačí, aby se panovník choval mravně a lid ho pak automaticky následuje tak, jako se obilné klasy přirozeně a automaticky ohýbají pod větrem. Pravil Mistr: Je-li vládce osobně poctivý, vše jde dobře, i když neporoučí. Ale není-li
sám poctivý, i když poroučí, nebude rozkazů poslechnuto.

 

Ženy stojí stranou, nicméně to je dáno spíše tradiční a etymologicky starší kosmologií principů Yin a Yang, podle které je žena pasivní element, který má být pro svou pasivitu veden, ne-li přímo ovládán mužem.

 

Vedle těchto aspektů, které Evropanovi 21. století pravděpodobně připadají poměrně zkostnatělé, je třeba zdůraznit ryze pozitivní a inspirativní elementy:

Konfucianismus věří (zejména díky Konfuciovu pokračovateli Menciovi) ve vnitřní dobrotu každého člověka.

Skrze vzdělávání se v něm snaží utvrzovat kvality jako je nesobeckost a konání pro dobro celku. Vzdělávání v konfuciánském smyslu je vlastně indoktrinace pomocí správných a ušlechtilých příkladů chování “ctnostných mužů” z minulosti.

 

Z dnešní perspektivy je velmi osvěžujícím aspektem konfuciánského učení striktní opovržení obchodem, protože obchodník nevytváří žádnou reálnou hodnotu, pouze přesouvá zboží z místa na místo, přičemž motivací mu je jen a pouze jeho vlastní prospěch, nikoli blaho celku.

 

Při vší své relativní rigiditě a obřadnosti také klade ve své pozdější, buddhismem ovlivněné neokonfuciánské podobě překvapivě velký důraz na vlastní úsudek založený na sebepoznání.

 

Velkým rozdílem oproti západní zkušenosti je, že konfuciánská pravidla se neodvolávají na žádnou nadpozemskou sílu, nejsou dána shůry, jsou stvořena člověkem pro lidi a jejich autorita pochází čistě z toho, že je většina společnosti vyhodnotila jako smysluplná a hodná následování.

 

Výrok „nečiň jiným, co nechceš, aby činili oni tobě“ pochází z konfuciánské tradice, je připisován samotnému Konfuciovi.  

 

K přečtení: Konfucius – Hovory

 

Pokračujte na…

Legismus

Taoismus

Návrat na Čínská filosofie