Legismus vychází ze spisu myslitele Han Feizi (韩非子).

Stejně jako konfuciánství řeší i legismus fungování společnosti.

Avšak zatímco konfuciánství věří v niternou dobrotu člověka a skrze mravní indoktrinaci se v něm snaží dobré vlastnosti a tendence rozvíjet, legismus s ním pracuje o poznání chladněji.

DAFiltr   První čínský císař, jehož hrobku chrání terakotová armáda, byl velkým stoupencem legismu. Tento utilitární systém mu pomohl konsolidovat moc nad sjednocenou Čínou.

Legismus stanovuje systém odměn a trestů, pomocí kterých má člověk být udržován v patřičných mezích.

Utilitárně využívá lidské slabosti – říká například, že morálně ctnostný člověk panovníkovi dvakrát k ničemu není, protože si hledí svého. Naproti tomu nízký člověk, který donáší na lidi kolem sebe, je pro panovníka mnohem cennější, protože je zdrojem informací.

Legismus tedy nehledí, jak člověka zušlechtit, nýbrž jak využít jeho slabostí pro dobro moci.

Za jeho pozitivní rys lze považovat to, že už v tak relativně dávné době zavádí pravidla, která jsou jasně nadefinovaná, čitelná a platná pro všechny.

V běhu historie se legismus a konfuciánství zprvu tvrdě střetávaly – první čínský císař, uplatňující legismus, například nechal spálit většinu dostupných konfuciánských spisů a povraždit konfuciánské vzdělance.

Později došlo mezi oběma k zajímavé syntéze. Pro úředníky, kteří tvořili kostru celého mocenského systému, bylo stěžejní ideologií konfuciánství. Nicméně vládce, který samozřejmě také jednal podle konfuciánských norem (legitimita jeho moci vycházela z jeho mravních kvalit), tu a tam rád využil zbraní silnějšího kalibru a sáhl k legistickým metodám odměn a trestů. Syntéze konfuciánství a legismu se někdy říká imperiální konfuciánství.

K přečtení: Chan-Fej-c’

 

Pokračujte na…

Taoismus

Zpět na Konfucianismus

Návrat na Čínská filosofie

 

CC BY-NC-ND 4.0 This work is licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License.