Taoismus vychází ze spisu legendárního (a historicky nepodloženého) Starého mistra (老子 Laozi) a dokonale doplňuje triangl zásadních filosofií čínského původu.

Konfucianismus i legismus řeší fungování společnosti a ačkoli se v lecčem hodně liší, spojuje je to, že vytváří pevně daný systém pravidel. U legismu to jsou odměny a tresty, u konfucianismu zásady správného jednání pro každou myslitelnou lidskou situaci.

Oba tyto systémy definují a snaží se vytvářet pevné body, podle kterých se má jedinec chovat.

Taoistický přístup je proti těmto systémům jako zjevení z jiné planety.

 

Jeho hlavní charakteristika by se snad dala vystihnout pojmem neuchopitelnost. Snad proto je tak těžké o něm cokoli říct. Vždyť i spis Dao De Jing (O Tau a ctnosti), ze kterého celé učení vychází, začíná větou “Dao, které lze vyjádřit slovy, není pravé Dao.”

 

A co se tedy alespoň zhruba tím Dao myslí?

Primární význam slova je “Cesta”. Představme si ho ale možná spíš jako všeprostupující proud univerzálního kosmického vědomí, jako Boha osvobozeného od všech zcestných asociací.

Dao jakožto univerzální kosmická jednota, jíž jsme všichni součástí, přestože si to díky našemu egu, které nás odděluje od okolního světa, většinou neuvědomujeme.

dao    DAO – Cesta

 

Z výše napsaného je již asi patrné, že “taoistická zkušenost”, zkušenost spirituální jednoty, je hluboce niternou záležitostí, kterou nelze zachytit slovy, natož někoho naučit.

Taoistický učenec se zpravidla neangažuje ve společnosti, jeho ideálem je odchod do ústraní a klidné spočinutí v horách.

 

A i zde je důležité zmínit, že ani taoismus ve výsledku nestojí v opozici k dalším dvěma učením. Taoismus jednoduše řečeno doplnil životní zkušenost Číňanů. Ve společnosti byl člověk konfuciáncem, choval se podle určitých zásad, které dávaly čínskému společenskému mraveništi řád, zatímco doma (případně po odchodu ze služby) mu nic nebránilo rozvíjet taoistický vhled pod povrch věcí.

 

Všimněte si zde jedné velmi důležité věci.

Na rozdíl od Západu, kde vnitřní zkušenost – vztah k Bohu, byla neoddělitelně spjata se společenským řádem a normami vhodného chování, v Číně jsou tyto sféry striktně odděleny. Společensky normativní konfucianismus si nedělá nárok na vnitřní svět jedince a naopak, niterně orientovaný taoismus se programově distancuje od společnosti.

 

Číňan se tedy nemusí dostávat do tak častého konfliktu spirituálních lidí na Západě, kteří vnitřně Boha cítí, jeho existence je pro ně samozřejmá, ale s některými společenskými normami, které křesťanství závazně a dogmaticky ustanovuje, se za žádnou cenu nemohou identifikovat, čímž se dostávají do vnitřního sporu s církví, která je však zároveň výhradním zprostředkovatelem vztahu k Bohu.

Jako příklad poslouží třeba zákaz používání kondomů v Africe. Je člověk, který nedokáže toto dogma přijmout, špatným křesťanem? Je jeho chápání Boha neúplné?

Nebo jsme na Západě akorát nesmyslně smíchali neslučitelné sféry – sféru vnitřní niterné zkušenosti a sféru společenských pravidel a norem?

Čínská cesta nabízí mnoho podnětů k zamyšlení.

 

Ale zpět k taoismu. Každé učení má mnoho rovin – od hardcore filosofie přístupné jen hrstce vnímavých jedinců až po lidové náboženství se svými božstvy, chrámy a pálením vonných tyčinek.

Na úrovni lidové víry se taoismus protnul s čínským důrazem na zdraví a dlouhý život a vytvořil ideál tzv. “Nesmrtelných” – mudrců, kteří našli elixír nesmrtelnosti, neumírají a těší se ze své moudrosti.

Hledání elixíru nesmrtelnosti bylo důležitou hybnou silou čínské medicíny a bylinkářství a sehrálo podobnou roli jako evropské alchymistické snahy o výrobu zlata, díky kterým Západ učinil spoustu důležitých předvědeckých objevů.

 

Taoismus rovněž sehrál důležitou roli při formování učení, které na Západě známe pod japonským názvem Zen. Zen je forma buddhismu, která klade důraz na meditační praxi, která se snaží nabourat naši běžnou dualistickou logiku. Naše mysl běžně může v daný moment myslet pouze ANO nebo NE, BUĎ a NEBO, protože tak je vystavěn jazyk, kterým přemýšlíme. Zenová / buddhistická zkušenost nás však dostává mimo tyto kategorie, do sjednocující syntézy mimo omezení jazyka a logiky.

 

K přečtení: Kniha Laozi

 

S textem souvisí rovněž…

Konfucianismus

Legismus

Systém pěti prvků

Yin a Yang

Návrat na Čínská filosofie

 

CC BY-NC-ND 4.0 This work is licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License.