Čínština pro samouky

Čínština pro samouky v Čechách

Henry Plater-Zyberk, Prague Security Studies Institute

Mluvená čínština je jedním z nejtěžších jazyků na světě a kvůli intonaci je prakticky nemožné se čínsky naučit mluvit bez audio podpory. Kurzy čínštiny pro samouky nejsou příliš hodnotné, pokud jejich součástí nejsou doprovodné nahrávky (CD, např. ve formátu MP3), které mají samozřejmě velký význam i pro ty, kteří se učí jazyk s učitelem, ale jsou naprosto nezbytné pro ty, kteří se učí jazyk sami doma.

Poslechové kurzy pro samouky, které pomáhají naučit se cizí jazyk, jsou stále populárnější. Průkopníkem v tomto přístupu k výuce jazyků  byl britský Linguaphone založený v roce 1901. Jako první kombinoval psaný kurz s nahrávkou na voskový válec, později nahrazený nahrávkami na desky.   V roce 1905 ho následoval německý Langensheidt a v roce 1929 francouzský kurz pro samouky „Assimil“. Všechny tři společnosti zabývající se jazykovou výukou přežily do dneška, a dokonce prožívají rozkvět. Později byly tyto evropské školy následovány kurzy pro samouky americké školy Berlitz, která byla známá svou inovativní metodou intenzívní výuky (immersion), a výbornými komerčně dostupnými jazykovými kurzy šitými na míru pro diplomaty a pracovníky ministerstva zahraničí amerického US Foreign Service Institute.

skpeCena

První jazykové kurzy založené na zvukových nahrávkách byly poměrně drahé, vyžadovaly neforemné gramofony, přehrávače a soubory nahrávek. Rané reklamy poslechových jazykových kurzů ukazovaly obvykle série dobře oblečených mužů, někdy doprovázené členy rodiny, pohodlně usazené a vstřebávající nový jazyk. Učení se jazyku tehdy vyžadovalo pohodlí a potřebný minimální prostor.

Audiovizuální revoluci ve výuce jazyků vedli britští a američtí nakladatelé, s francouzskými a německými kolegy v těsném závěsu. Země Sovětského svazu, nepochybně velmoci ve výuce cizích jazyků, která produkovala vynikající jazykové učebnice, zůstaly pozadu, a to zejména v důsledku dopadů politické situace na vzdělávání a obecně nízké kvality elektronického zboží.  Některým z umírněných zemí socialistického tábora se od času podařilo publikovat vynikající audio kurzy.

S příchodem audio kazet, kapesních přehrávačů, menších a lepších baterií a sluchátek apod. se podmínky pro výuku cizích jazyků výrazně zlepšily. Jazyky se mohl učit téměř kdokoli kdekoliv. Objev CD zpočátku neměl výrazný vliv, hlavně proto, že přehrávače byly poměrně rozměrné a citlivé a potřebovaly větší prostor k uložení. Rozšiřující se dostupnost cestování, zdokonalování laptopů,  příchod sofistikovaných přehrávačů různých zvukových formátů a možnosti Internetu zásadně ovlivnily podmínky pro výuku jazyků a producenti/tvůrci jazykových kurzů se chopili nových příležitostí přinést nové produkty na trh.

Popularita jazykových kurzů závisí rovněž na tom, jak důležité jsou země a oblasti hovořící těmito jazyky.

Anglicky hovořící populace patří i v dnešní době ke stále nejlépe vybaveným audio kurzy cizích jazyků. Ale pro ty, kteří se chtějí naučit hovořit například arménsky nebo vietnamsky, skvěle poslouží vynikající francouzské kurzy „Assimil“, pro něž zatím nejsou ekvivalenty v angličtině. Rusko rychle dohání audio výukové programy a řada evropských zemí publikuje velmi zajímavé kurzy, v závislosti na trhu a dynamice místních nebo zahraničních nakladatelů, kteří mají v oblasti dominantní postavení.

1LEKCE

Knihkupectví zaměřená na výuku cizích jazyků a mnohé webové stránky založené na evropské tradici jsou obvykle rozděleny do sekcí angličtina, francouzština, němčina, španělština, italština, někdy ruština a sekce „ostatní“, která obvykle zahrnuje rovněž arabštinu, čínštinu a japonštinu. Toto členění se však může změnit, i když velmi zvolna.

Ačkoli dvě války v Zálivu a rostoucí význam Blízkého a Středního Východu způsobily, že se na trhu objevilo mnoho kurzů, učebnic a slovníků arabštiny, zdaleka nic nelze srovnat s bezprecedentní záplavou jazykových audio kurzů čínštiny.

Nakladatelé jazykových kurzů čínštiny (v Číně i v zahraniční) pochopili, že díky složitosti tónové výslovnosti a komplikované psané formě čínštiny je pro jakéhokoli začátečníka – samouka jazykový kurz bez podpory nahrávek bezcenný, a nabídli trh řadu velmi zajímavých kurzů.

Hovoříte-li anglicky nebo rusky, vaše možnosti výběru jazykového kurzu čínštiny jsou obrovské. Studenti čínštiny v jiných zemích nemusí mít takové štěstí, i když vysokého standardu dosahují  univerzitní kurzy ve francouzštině „Methode de Chinois“, uživatelsky přívětivější kurz „Le Chinois sans peine“ publikovaný nakladatelstvím „Assimil“ a vydávaný v mutacích, italské „Il cinese gli italiani“, polské „Wspolczesny Jezyk Chinski“ nebo německé „Unvergessliches Chinesisch“. Španělsky hovořící studenti mají k dispozici poměrně širokou škálu kurzů publikovaných v Číně.

Studenti v České republice, kteří se chtějí učit doma, mají k dispozici řadu dobrých studijních materiálů. Bohužel, dva zajímavé kurzy čínštiny publikované v Číně pro česky hovořící studenty nejsou dostupné na českém trhu: „Běžná čínština“, s 8 CD, z produkce China Radio International, a „Současná čínština pro začátečníky“ publikovaná nakladatelstvím Sinolingua.


Snad nejznámějším kurzem vydaným v České republice je „Učebnice čínské konverzace“ kolektivu autorů David Uher, Xuemin Liu and Jakub Vykoukal. Kniha a dvě doprovodná CD byla schválena Čínským kulturním institutem. S tímto vynikajícím kurzem by se pracovalo ještě lépe, pokud by byl zvolen vhodnější formát tisku učebnice.

Učebnice „Čínština pro samouky“ autorky Beibei Li (Eliška Betty Foltýnová) nakladatelství Computer Press vyšla v Brně v roce 2008; doprovodné zvukové CD ve formátu MP3 nabízí skvělé možnosti poslechových a psaných cvičení. Ovšem student se možná podiví tomu, proč tento jinak výborný kurz pro začátečníky považuje za důležité vysvětlit v čínštině rozdíl mezi erotickými a porno filmy a naučit ho čínskému výrazu pro pohlavní nemoc (na straně 172). Pro ty, kteří jsou rozhodnuti osvojit si  spíše neortodoxní stránku čínského jazyka, jistě vynaloží úsilí a naučí se  čínské výrazy z publikace v angličtině “Dirty Chinese: Everyday Slang from ‚What’s Up?!‘ to ‚F*%# Off!‘“  („Dirty Everyday Slang“) autorů Matt Coleman a Edmund Backhouse, nebo z více explicitní a „analytické“ publikace „Niubi!: The Real Chinese You Were Never Taught in School” autorů Eveline Chao a Chris Murphy, nebo z průkopnické publikace “Making Out in Chinese” (Revised Edition) od Raye Danielse. (Velmi kritická recenze na knihu Čínština pro samouky zde – pozn. Filip Mráček.)

Brněnské nakladatelství Selin vydalo v letech 2009 – 2010 v angličtině dvousvazkový „Comprehensive Mandarin Texbook” autorů Jo Deng a Milan Reska. Kurz sice neučí psaní v čínštině, ale každé slovo a věta je uvedena v čínských znacích a pinyinu. Kurz je velmi dobře strukturován a obsahuje dvě audio CD. Vysoce akademické pojetí v podání kurzu může odradit ty studenti, kteří očekávají více „user-friendly“ přístup ve výuce.

Třídílná učebnice Milady Hábové „Moderní čínština moderní metodou” vydaná nakladatelstvím Leda v roce 2009 se třemi CD je uživatelsky přívětivá, obsahuje mnoho zajímavých sestav fotografií návodných v tom, co se hodí při cestování po Číně. Velký formát učebnice napomáhá přehlednosti a srozumitelnosti, na což mnohdy autoři a nakladatelé zapomínají a co je velmi důležité pro studenty, kteří se snaží rozklíčovat čínské znaky. Soubor učebnic obsahuje mnoho volných listů s přehledy a cvičebnici. Transkripce v pinjin je doplněna, pro české studenty vítanou,  českou transliterací.

Učebnice „Čínština nejen pro samouky”  autorky Moniky May vydaná nakladatelstvím Leda je  překladem z němčiny. Publikace obsahuje dvě CD s poslechovým materiálem a je dobře uzpůsobená potřebám česky mluvících studentů – obsahuje například typická česká jména v pinjin a přepisu čínskými znaky (str. 87).

Publikace „Čínsky 15 minut denně” doplněná o zvukové CD ve formátu MP3 autora Cheng Ma vydaná nakladatelstvím INFOA je překladem z angličtiny obrazové uživatelsky přívětivé učebnice „15 Minutes Chinese” se dvěma  zvukovými CD ve standardním formátu určené pro základní orientaci v prostředí.

INFOA vydala v roce 2009 cestovní konverzaci „Čínština cestovní konverzace”. Učebnice je určena pro standardní základní orientaci v čínštině zejména pro ty, kteří plánují cestu Číny. Obsahuje jedno zvukové CD rozděleno na 32 oddílů podle hlavních témat a obsahuje na 500 výrazů.

Další publikace:

Česko-čínský a čínsko-český slovník „1000 čínských slovíček” Petry Ťulpíkové, vydaný nakladatelstvím Computer Press v Brně v roce 2009, využívá zajímavé a zábavné obrázkové a barevné kombinace a obsahuje soubory užitečných slovíček a výrazů. K úplnosti této jinak zajímavé publikaci chybí větší formát a doplnění o zvukové nahrávky.

Nakladatelství INFOA vydala v roce 2010 učebnice „Čínská obrázková konverzace”, což byl původně přehled frází vydaný v angličtině v roce 2009. Praktickému velmi malému formátu tohoto kapesního vizuálního slovníku odpovídá i velikost tisku.

„Čínsko-Český ilustrovaný slovník“ patří do velké série podobných publikací, které několika lety začalo vydávat nakladatelství Dorling Kindersley.  Českou verzi publikoval Slovart v roce 2009. Tento vynikající slovník obsahuje dobré fotografie a zvýrazněný tisk českých, ovšem nikoli čínských (!!!) výrazů, je uživatelsky přívětivý, ale vyžaduje základní znalost čínštiny k tomu, aby uživatel mohl vyslovit cokoli z obsahu slovníku. Díky dobrým ilustrativním fotografiím a výrazům zapsaným čínskými znaky může dobře posloužit jako příruční slovník typu „point it“. Jen kdyby obsahoval doprovodné zvukové nahrávky!

Publikace „Čínština – konverzace”, kterou vydalo nakladatelství Lingea v roce 2011, je ideální kapesní příručkou na cesty díky kompaktnímu obsahu – na 190 stranách obsahuje užitečné fráze, čínské znaky s českou transliterací. Kniha obsahuje zajímavé výrazy pro případy vysokého ohrožení, napříkad „ztratila se mi žena“, „unesli nám dítě“ nebo „nebudu odpovídat na žádné otázky“. Kniha obsahuje malý česko-čínský a čínsko-český slovníček, stručný přehled gramatiky, na 16 stránkách praktické informace pro cestovatele po Číně a rejstřík. Tato konverzační příručka je možná jednou z nejlepších tohoto druhu na trhu ve světě.

„Knížka o čínštině” vyšla v nakladatelství Desert Rose  v roce 2009 a je překladem z angličtiny. Autorem publikace je australský diplomat – sinolog Daniel Kane. Ačkoliv titul „The Chinese Language. The History and Current Usage”může působit nadneseně, kniha je velmi užitečná každému studentovi čínštiny. Český překlad obsahuje stručnou kapitolu z dějin čínských studií v České republice.

Pro pokročilé studenty může být zajímavá publikace „Transkripce čínštiny” autorky Hany Třískové, kterou vydala v roce 1999 Česko-čínská společnost.

Fascinující publikací je „Říše čínských znaků” autorky Cecilie Lindqvistové. Kniha původně vyšla ve švédštině 1989, v českém překladu z angličtiny Heleny Heroldové v nakladatelství NLN v roce 2010.  Kniha pojednává nejen o významu čínského písma, ale také o historii Číny. Publikace obsahuje mnoho zajímavých kreseb a černobílých fotografií.

Kniha „Čínské znaky” autorky Soni Pospíšilové vydaná nakladatelstvím Computer Press v Brně v roce 2010 je určena pro malou skupinu studentů, kteří chtějí zvládnout základní znaky a jejich psané formy. Publikace je zvláště zajímavá zaměřením na vlastní česká jména – 72 stran je určeno těm, kteří se chtějí naučit psát své jméno čínskými znaky. Závěrečná kapitola knihy obsahuje asi 20 čínských přísloví zapsaných ve čtyřech různých čínských stylech a přeložených do češtiny.

„Čínsko-český a česko-čínský slovník” sestavený Jaromírem Vochalou je nejmodernějším slovníkem tohoto typu v Čechách. Poslední vydání  z roku 2007 obsahuje na 1356 stranách 14 000 čínských hesel v části čínsko-české a přibližně stejný počet českých hesel v části česko-čínské.

„Učební slovník jazyka čínského” jednoho z nejznámnějších českých sinologů Oldřicha Švarného vydalo po roce 2000 Vydavatelství Univerzity Palackého. Tento čtyřsvazkový slovník patří k nejrozsáhlejším slovníkům tohoto typu na světě.  U jeho předchůdce, devítisvazkového „Česko-čínského slovníku” publikovaného v letech 1972 až 1984 nakladatelstvím Akademia, byli oficiálně uvedeni jako autoři Dana Heroldová a kolektiv, protože Oldřich Švarný, který byl tehdy na černé listině, nemohl být jako autor uveden.

Je zvláštní, že ačkoli v Česku přibývají kompetentní lingvisté ovládajících čínský jazyk, jsou dostupné kurzy čínštiny a je k dispozici řada kvalitních publikací, není počet zájemců o výuku čínštiny tak velký, jak by se dalo čekat. Olomoucký Konfuciův institut, veřejná non-profit instituce vlády Čínské lidové republiky, jejímž cílem je rozšiřovat povědomí o čínském jazyce a kultuře, není s to organizovat víkendové kurzy, protože nejsou zájemci, kteří by byli ochotni navštěvovat kurzy o sobotách a nedělích.