Zápisky z Číny 1

Texty pochází z roku 2004/2005

894_94841

Jsem to ale idiot.

V Číně fungují české telefony. To jako jo. Ale já si řekl, že chci přístroj se znaky, a svůj opravdu vcelku dobrý nadčasový telefon jsem prodal. Taky jsem chtěl nějakou tu změnu, známe to. No mám to mít. Ceny mobilů jsou v Číně srovnatelné s našimi, zlákala mě ale možnost koupit  secondhandový. Spolubydlící mi doporučil jednu čtvrť, kde se prodávají (v Číně se totiž prodejci určitého druhu zboží běžně sdružují na stejném místě, aby přitáhli více zákazníků a ve výsledku z toho těžili všichni) a také mě tam doprovodil. Lidé sedící či postávající na ulici s nějakým tím telefonem v ruce, obchůdky plné na sobě “nezávislých” prodejců, spousta parádních kousků za ještě parádnější ceny, staré i nové… Nebudu to protahovat, koupil jsem si Nokii 6610, novou, za zhruba třetinovou cenu než kolik by stála u nás.
V taxíku si s ním hraju, na tváři uspokojený úsměv zákazníka, který na to vyzrál…Jediné, co mě trochu zaráží, je, že klávesnice občas nereaguje, jak by měla. Ale za ty peníze, říkám si.. Další věc, která se mi trochu nelíbila – radio-headset do telefonu nepasuje. Nevadí, mám discmana…

Večer sedíme před kolejí na schodech a já se chlubím tou báječnou koupí (jak si stále ještě myslím) jednomu Azerbajčánci, který si telefon půjčuje a zkouší infraport. “Hmm that’s what I was afraid of…” Koupil jsem si prostě obyčejný padělek, kterému jen o něco málo později navíc definitivně odešel display…

Druhý den jsme tam šli s čínskou kamarádkou, protože já bych se svou čínštinou zatím neměl šanci. Od okolních prodejců jsme vyslechli, že naděje získat zpět peníze je velmi malá, ne-li žádná, a že budu rád, pokud mi telefon vymění… Prodavač byl nechutný, takový vychrtlina, který vám lže a přitom se směje do obličeje a na malíčku má vypěstovaný asi centimetr a pul dlouhý nehet… Jejich debata, během které přicházeli okolní prodavači a se zájmem přihlíželi, jak se věci vyvíjejí, trvala snad dvacet minut a vyústila v to, že jsem dostal necelé tři čtvrtiny ceny zpět a byl jsem velmi rád. Mezitím jsem tam seděl a bezmocně poslouchal, vědom si toho, že jsem nedostatečně informován vstoupil na půdu se zcela specifickými pravidly, a že mé peníze jsou v plné moci tady téhle lidské trosky. Divný pocit. Welcome to China.

img_0364

 

Doprava

Nic moc převratného se neděje, tak aspoň něco k pekingské dopravě. Je těžké to popsat, protože to není tak, že by neexistovaly předpisy a platilo výhradně právo silnějšího. Ono to platí taky, ale ještě je to zkombinováno s tím, že někdo předpisy dodržuje, někdo ne, nebo je dodržují všichni, ale jen tak napůl, nevím. Každopádně když v ČR přecházím cestu na červenou, připadám si téměř jako revoltující rebel, kdežto tady se cítím až divně, pokud je červená a já stojím. Taky mám pocit, že zelenou můžou mít dva zcela protichůdné směry a pak platí ono právo silnějšího. Musím to ještě nastudovat… Jo a ještě mě napadá – když mají zelenou chodci u nás, platí až na pár nešťastných výjimek, že jim auta dají přednost. Ne tak tady. Osamělý chodec nemá šanci. Musí počkat až se stane součástí masy těl, která postupně autům zacpe cestu, a on tak konečně projde, aby ho vzápětí srazil projíždějící cyklista.

894_9481

 

Vycpávka o škole

Mám teď chvilku čas, pak se chceme jet projet na kole, ale nevím, už je tma, možná z toho tedy sejde. Chodí mi emaily, že mám přispívat dále, což mě samozřejmě těší (ikdyž těch žádostí bych si dokázal představit i víc:), tak tedy zase něco přispěju. Už začalo vyučování, tak něco málo o škole. Máme v průměru dvě dvouhodinovky denně, samozřejmě samý jazyk. Některé hodiny ujdou, to znamená, že cítím, že mě obohacují, některé jsou o ničem, to znamená, že cítím, že mě neobohacují. Abych to upřesnil, rozřazovací test byl dost brutální a, budu upřímný, vůbec jsem ho nedal, takže jsem v jednom z nižších levelů, to znamená, že pokud se mi nepodaří poskočit o něco výš, budu se občas možná trochu nudit a budu si muset během hodin hledat nějaké vedlejší aktivity, jako například čumění z okna, přemýšlení o tom, co tady vlastně dělám, škrabání se na noze a podobné činnosti, které ostatně zná každý, kdo kdy měl co společného se “vzdělávacím” systémem. Mám ale v podstatě čisté svědomí, protože v testu byly věci, které jsme ve škole jednoduše nedělali. Co mě ale točí opravdu hodně, je výslovnost některých spolužáků. Zní to, jakoby dělali čínštinu první týden. Jinak ale učitelky, co jsem zatím poznal, jsou vcelku parádní, je s nimi sranda a vypadá to, že i umí učit, což se, jak jsem slyšel, v Číně zas až tak často nestává. Já vás varoval, že ten text bude tentokrát nudný!
[Jelikož tyto texty používám na webu propagujícím i mé lektorské služby, cítím potřebu původní text doplnit o informaci, že jsem se dostal do vyššího kurzu, kde teprve začal ten pravý kotel. Časově to zhruba odpovídá době, kdy jsem přestal psát tento blog:)]
Jo ještě mě tak napadá, ty dopravní záležitosti si začínám vcelku užívat, jen stačí vykoumat, jak na to. A to objevování je zábavné. Jenom nemám rád kličkování mezi autobusy…

Včera jsem si tak večer jel kolem velkého obchodu – vlastně spíš takového uzavřeného tržiště – a velice mě potěšil pohled na spousty Číňanů, kteří si před ním pouštěli taneční hudbu (myslím jako tango a podobně) a vesele si zkoušeli kroky. To bylo dobré. Takže pro dnešek asi tak.

893_9321

Další část

CC BY-NC-ND 4.0 This work is licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License.