TeorieCZfinSMRED

Jasná věc je, že čínština funguje na zcela jiné bázi než jazyky, se kterými jsme běžně v kontaktu. Na spoustu lidí proto působí jako kuriózní, nenaučitelná hříčka. Avšak jakmile trochu pronikneme pod tu tajemnou, vizuálně přitažlivou a foneticky obskurní oponu, zjistíme, o jak systematický a logický jazyk se ve skutečnosti jedná. A to na všech úrovních…

Čínské znaky: všichni známe příměr “rozsypaný čaj”. Pravdou je, že když se na čínské znaky podívá nezasvěcený člověk, musí ho z té mnohosti tvarů rozbolet hlava. Avšak ten, kdo pronikl do tajů jejich SYSTÉMU, vidí opakující se komponenty, které jsou kombinovány na základě významových, fonetických a etymologických souvislostí. Čínština prostě funguje jako fascinující skládačka a skládání začíná na rovině tvorby znaků.

Slova: skládání pokračuje. Jen relativně malá část čínských slov je reprezentována pouze jedním znakem (tedy znak = slovo). Týká se to zpravidla jednoduchých, elementárních slov – jako například [dívat se], [kniha], [oheň], [vůz]. Většina slov je dvojslabičná – tedy dvojznaková. V jejich vytváření pomocí kombinování jednodušších významů spočívá jedno z největších kouzel čínštiny.

Díky ucelenosti a kompaktnosti čínského jazykového systému můžeme krásně vidět, jak jiná civilizace pojmenovává (tedy chápe) svět kolem sebe – čímž získáváme novou perspektivu nejen nad naším vlastním jazykem, ale i nad světem jako takovým. Pro příklad si spojme slova [dívat se] a [kniha] a dostaneme [číst]. Spojme [oheň] a [vůz] a dostaneme [vlak]. Jako příklad o něco sofistikovanějšího slova vezměme slovo [motivace], které se skládá ze znaků, které samostatně znamenají [pohyb] a [mechanismus] – motivaci tedy Číňané chápou jako mechanismus, který uvádí věci do pohybu…

火 <huǒ> “oheň” + 车 <chē> “vůz”= 火车 <huǒchē> “vlak”

Více vizuálů k čínským slovům (včetně popisu) naleznete zde:

[alpine-phototile-for-tumblr src=”user” uid=”chineseffect” imgl=”tumblr” dl=”1″ dltext=”Chineseffect” style=”wall” row=”4″ num=”16″ size=”240″ align=”center” max=”100″]

Věty: Hranice slovních druhů jsou v čínském jazyce velmi neostré. Kupříkladu slovo [pracovat] znamená také [práce]. Význam slova se určuje podle jeho pozice ve větě. Z toho vyplývá, že na rozdíl od češtiny je slovosled čínské věty pevně daný (podobně jako v angličtině). Avšak na rozdíl od angličtiny je fixnější (u otázky je stejný jako u odpovědi), takže je snazší na zapamatování a zautomatizování.

Všeobecně platí, že čím je čínština těžší kvůli výslovnosti a znakům, tím je jednodušší na úrovni gramatiky a samostatné tvorby vět. Abychom byli schopni rozumně mluvit, “stačí” si zautomatizovat několik stále se opakujících pravidel a pak do nich naroubovat pracně nadřená slovíčka…

… Protože také platí, jak jednou vtipně poznamenal jeden student, že čím náročnější jsou znaky na zapamatování, tím snadněji se zapomínají. :)

CC BY-NC-ND 4.0 This work is licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License.